Znásilnění a pohlavní zneužití patří mezi trestné činy proti lidské důstojnosti v sexuální oblasti. A kde konkrétně se o nich něco dočteme? Pojem znásilnění najdeme ve zvláštní části trestního zákoníku, konkrétně v hlavě třetí v § 185. Jedná se o nejzávažnější formu útoku na lidskou důstojnost v sexuální oblasti. Pachatel se dopustí znásilnění tím, že dosáhne pohlavního styku s jinou osobou buď násilím, pohrůžkou násilí, zneužitím její bezbrannosti nebo pohrůžkou jiné těžké újmy, přičemž za naplnění znaků lze považovat i to, že jiného násilím donutil k pohlavnímu styku jiným způsobem srovnatelným se souloží.

Naproti tomu pohlavní zneužití najdeme jen o pár paragrafů dál, a sice v § 187. Zákon to definuje jako akt, kdy se vykoná soulož s dítětem mladší 15 let nebo kdo je jiným způsobem pohlavně zneužije. Pokud dítě mladší 15 let je svěřené dozoru pachatele anebo zneužije jeho závislosti nebo svého postavení a z něho vyplývající důvěryhodnosti nebo vlivu, tak se použije přísnější trest.

Než si vyjasníme, jaký je teda rozdíl mezi znásilněním a pohlavním zneužitím, tak by bylo vhodné si nejdřív vysvětlit pár klíčových pojmů. Začněme nejprve tím, co znamená pohlavní styk, soulož a pohlavní styk provedeným způsobem srovnatelným se souloží. Za pohlavní styk se považuje jakýkoli způsob ukájení pohlavního pudu na těle jiné osoby, ať stejného či odlišného pohlaví, který směřuje k ukojení sexuálního nutkání, zatímco pohlavní styk provedeným způsobem srovnatelným se souloží je takový styk, při jehož realizaci dochází k situaci srovnatelné s tou, jaká nastává u soulože (např. anální sex). Soulož je zas spojení pohlavních orgánů muže a ženy. Dále bude potřeba dobře znát pojmy násilí, bezbrannost a pohrůžku násilí a jiné těžké újmy.

Násilí definujeme jako použití fyzické síly ze strany pachatele za účelem překonání nebo zamezení vážně míněného odporu znásilňované osoby a dosažení pohlavního styku proti její vůli, tudíž pohrůžka násilí logicky znamená vyhrožování oběti násilím. Bezbrannostzákon chápe jako takový stav oběti, ve kterém není vzhledem k okolnostem schopna projevit svou vůli ohledně pohlavního styku s pachatelem, popř. ve kterém není schopna klást odpor jeho jednání, jsou to i situace, kdy oběť sice ví, co se s ní děje, ale není schopna se buď vůbec, anebo účinně bránit a pachatel tohoto stavu zneužije.Co je důležité zmínit je fakt, že pokud pachatel uvede oběť do stavu bezbrannosti lstí, například jí něco hodí do pití, tak se to už považuje za použití násilí podle §119 trestního zákoníku. Na závěr za pohrůžku jiné těžké újmy soudní praxe považuje pohrůžku újmy způsobilé vážně poškodit například dobrou pověst rodiny či postavení v zaměstnání.

Nyní si můžeme konečně objasnit rozdíly mezi těmito trestnými činy. Pohlavní zneužití v sobě nezahrnuje násilí nebo pohrůžku násilí, a navíc se to týká pouze dětí mladších 15 let, tudíž je ve vztahu k znásilnění v poměru subsidiarity, což znamená, že když dané jednání vykazuje znaky obou trestných činů, tak se bude přednostněji aplikovat ustanovení o znásilnění. Dále se liší délkou odnětí svobody u základní skutkové podstaty u prvních odstavců. Zatímco u znásilnění základní trestní sazba odnětí svobody činí šest měsíců až pět let, u pohlavního zneužití to činí jeden rok až osm let.

Co naopak tyto trestné činy mají společného je především to, že je lze vykonat souloží, pohlavním stykem i pohlavním stykem srovnatelným se souloží a také to, že u obou trestných činů je příprava trestná. Navíc musí být spáchány úmyslně a konáním, nikoliv opomenutím. Také kvalifikované skutkové podstaty mají stejnou délku trestu odnětí svobody, která se v nejvyšší výměře pohybuje až 18 let.

Závěrem lze dodat, že i když jsou si v něčem podobné, tak je velice důležité si neplést tyto dva instituty, protože dopadají na jiné situace a trestní zákoník stanovuje jiné tresty za znásilnění a za pohlavní zneužití.